Historické pozadí
V roce 1899 byla nákladem vizovických občanů postavena trať z Otrokovic do Vizovic, procházející přes tehdy bezvýznamné městečko Zlín. Ve stejné době ale již začíná prosperovat obuvnická firma Baťa. Nutno říci, že kdyby do Zlína nevedla železnice, Baťa by pravděpodobně začal továrnu budovat v Otrokovicích a Zlínsko by dnes vypadalo naprosto jinak. Moderní způsob obchodování a řízení podniku zajišťuje brzy firmě obrovský úspěch a Zlín se tak stává vzorným příkladem moderního města. Lokálka, která se od časů císařství téměř nezměnila, tudíž představovala pro Zlín zásadní problém a bylo nutné z ní udělat reprezentativní spojnici vzkvétajícího města se zbytkem světa.
„Náš závod jest nevhodně položen. Volba padla na Zlín v mých jinošských letech, kdy jsem ještě nevěděl, co chci dělati. Zlínu schází všechny podmínky, které velký závod, jaký mám na mysli, ku svému životu potřebuje….“ Tomáš Baťa
S myšlenkou prodloužení vizovické tratě až k dnešní trati 280 přišla jako první již po vzniku ČSR státní správa železnic. Nová trať by významně zkvalitnila spojení střední Moravy se Slovenskem a měla by i strategický význam. Projekt byl však natolik ambiciózní a nákladný, že k realizaci nikdy nedošlo.
Na tuto myšlenku v roce 1928 navazuje Tomáš Baťa a předkládá svůj upravený plán. Firma Baťa skupuje akcie místní dráhy a v roce 1931 zakládá novou akciovou společnost Otrokovicko – Zlínsko – Vizovická dráha (OZVD).
Po tragické smrti Tomáše Bati 12. 7. 1932 se řízení podniku ujímá Jan Antonín Baťa a přichází na řadu realizace projektu. Stát ale obecně nebyl nakloněn budování soukromých tratí celostátního významu. Udělení koncese ke stavbě trati je tudíž uměle komplikováno a protahováno. Baťa je tím velmi zklamán a vnímá to jako zpátečnictví.
Stavba trati
Dne 16. 4. 1934 bylo tedy konečně rozhodnuto o zahájení výstavby trati Vizovice – Lužná u Vsetína v úseku Vizovice – Ublo nákladem společnosti Baťa. Tato i další stavby mají být provedeny i přes to, že nebyla dosud udělena koncese. Výkopové práce začaly v červenci 1934.
Koncese pro celou dráhu Otrokovice – Lužná na dobu trvání 70 let byla společnosti OZVD udělena až 21. 5. 1936. Stavba úseku do Lužné měla být hotova do pěti let. Úsek Vizovice – Horní Lideč je téměř v horském terénu, přesto bylo do roku 1939 vybudováno přes 5 km náročné stavby železničního spodku a svršku. Byly zde provedeny rozsáhlé zemní práce, náspy až 20m vysoké, terénní zářez, hotová byla i celá spodní stavba tratě, včetně mostů. Podle letopočtu 1935 na mostech a propustcích lze usoudit, že úsek Vizovice – Lutonina mohl být v letech 1936 – 1937 připraven k pokládce kolejí. Další úsek Lutonina – Jasenná – Ublo byl budován po roce 1937.
Práce pokračují i během okupace, ale v roce 1941 jsou z rozhodnutí německých okupačních úřadů zastaveny. Do té doby se podařilo zcela dokončit traťový spodek úseku Vizovice – Jasenná, kde byly vystavěny až 10 m vysoké náspy, dlouhé zářezy s několika nadchody a tři ocelové mosty.
Po osvobození v roce 1945 se s pracemi opět začalo dle přepracovaných plánů a stavba byla v roce 1948 v rámci obnovy národního hospodářství po válce prohlášena za Stavbu mládeže.
Tou dobou probíhala realizace i mnoha dalších náročných projektů poválečné obnovy a z finančních důvodů tedy dochází Státní úřad plánovací dne 17. února 1951 k rozhodnutí o ukončení stavby.
Pracovní tábor
Pro pracovníky, zejména nezaměstnané mladé muže, byl v Lutonině vybudován vojensky organizovaný pracovní tábor. Z platu se jim strhávaly náklady na byt a stravu a na konci týdne jim zbyla nepatrná částka v řádu jednotek korun. Pokud ale práce nepostupovaly podle plánu, stávalo se, že dělníci nedostali vůbec žádný plat nebo dokonce museli za ubytování doplácet. Za komunismu byla tato skutečnost vydávána za exemplární příklad vykořisťování nezaměstnaných, nebo byla dokonce dávána do souvislosti s fašistickými koncentračními tábory. Faktem ale je, že muži v táboře pracovali zcela dobrovolně a ti, kteří se osvědčili, měli větší šanci získat práci v Baťových závodech. Pamětníci pak na tábor vzpomínají jako na dobrou průpravu pro další kariéru a místo, kde vznikala přátelství na celý život.
Baťovským táborem na okraji Lutoniny prošlo mezi léty 1934 a 1940 celkem téměř 7 000 pracovníků. V roce 1936 opět proběhla jednání o udělení koncese. Tentokrát už úspěšná. Firma Baťa totiž mimo jiné pohrozila propuštěním všech 500 pracovníků na již budovaném úseku, což by bylo v době problémů s nezaměstnaností pro vládu politicky nepřijatelné.
Fotogalerie 26 fotek
